Od první korunovace českého krále v roce 1086 až po poslední v roce 1836 bylo během slavnostní mše v chrámu sv. Víta korunováno a svěceným olejem pomazáno 26 českých králů a 28 královen. Korunovacím předcházely velké okázalé průvody na Pražský hrad.
Cesta korunovačních průvodů se v dnešní trase ustálila až v polovině 15. století. Do té doby vedly z Vyšehradu, kde si panovníci nazouvali lýčené střevíce a oblékali prostý šat a mošnu Přemysla Oráče, aby poddaní nezapomněli, že majestát českého krále má původ u knížete selského rodu. (O tom si povíme pro změnu v naší další nové hře Akční Vyšehrad). Karel IV. dokonce pro sebe a jeho následovníky sepsal Korunovační protokol, čímž se mu podařilo symbolicky spojit říšskou a přemyslovskou tradici. Od předkorunovační cesty na Vyšehrad a zpět se v budoucnu upustilo, zvláště po husitských válkách.
Dnes je Královská neboli Korunovační cesta nejčastější trasou, po které se pohybují turisté, vede od Prašné brány (náhledový obrázek – Králův dvůr stál na místě dnešního Obecního domu), Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí, přes Karlův most, Nerudovou ulicí nahoru a končí na Pražském hradě. Dříve ovšem nebyla vybudována traverza z Nerudovy ulice, proto průvody chodily přes Úvoz a Pohořelec a pak zpátky na Hrad. Člověku naší doby, věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech vůbec! Z hlediska vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení.
Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány. Zvláště bohaté slavnosti provázely korunovace v období baroka s jeho smyslem pro okázalost až teatrální; po dlouhá desetiletí se vzpomínalo na korunovaci císaře Karla VI. v roce 1723, kterou v přebohatě vyzdobených pražských ulicích doprovázely slavnostní výjevy dosud nevídané: od příjezdu císaře do města po vlastní korunovaci uběhly dva měsíce a celé toto období bylo vyplněno divadelními a hudebními slavnostmi, výlety a vyjížďkami dvora do okolí Prahy, hostinami i sněmovními zasedáními. Císařovna Marie Terezie v roce 1743 Pražany naproti tomu zklamala, její korunovace byla ve srovnání s tou před dvěma desetiletími velmi střídmá – panovnice měla důvod hněvat se na české stavy pro jejich chladný postoj v předešlých válečných letech. Mnohem okázalejší byla korunovace Leopolda II. v roce 1791; v ovzduší probouzejícího se národního sebevědomí spatřovali mnozí příslušníci české elity v tomto aktu opětovné pozvednutí významu českého království v rámci habsburské monarchie, umocněné ještě tím, že nový král vrátil království korunovační klenoty, převezené jeho matkou v roce 1743 do Vídně. Poslední korunovace se v Praze odehrála v roce 1836, kdy se českým králem stal Ferdinand V. Dobrotivý. Jeho následovníci už českou korunu nepřijali. Na tradici českého panovníka pak plynule navázal prezident Masaryk a něco z dávných královských obřadů by se dalo rozeznat v ceremoniálu inaugurace prezidenta republiky Možná jen málokdo ví, že pojem „Královská cesta“ je poměrně nedávný (z druhé poloviny 20. století), začalo se jí tak říkat dodatečně, hlavně kvůli turistickým a památkovým účelům. My si tu Staroměstskou část korunovačních průvodů projdeme společně, děti se v týmech představí novému králi za jednotlivé cechy, po cestě se vzděláme o všech těch důležitých místech kolem a na Staroměstském náměstí podnikneme erbovní bojovku. Královská cesta a cechovní bojovka
Časový harmonogram akcí zde a komentáře zde
