Nejlépe popíši vlastní dojmy z nedělní návštěvy s mým 15ti letým synem. Předtím musím podotknout, že jsme byli před jeho uzavřením v roce 2011 v Muzeu doslova pečení, vaření, protože se můj tenkrát 6ti letý chlapeček (náhledový obrázek, v 15ti už si nepřeje být focen…) živě zajímal o hady, šelmy, dravce a také minerály. Jeho zájem od té doby opadl, a tak jsme do Muzea úplně nespěchali po jeho otevření v roce 2018. Sice jsme tam už jednou dorazili, ale odradily nás obrovské fronty.
Takže k mým dojmům… Než Robert dojedl dvojitý burger, bylo krásné posedět a popovídat si ve vkusně zrenovovaných Čelakovského sadech, které vnášejí klid do tak rušné části obklopené dvěma magistrálami… Dříve bylo toto místo neutěšené, ale dnes se tu dá kupodivu i zarelaxovat.
Zklidňující zóna uprostřed čilého dopravních ruchu
Čelakovského sady před rekonstrukcí
Pohled na Václavák před vchodem zůstal stejný, stejnětak impozantní zůstal i pohled na schodiště a vstupní halu.
Náš Václavák jako vždy
Už jen vstup do této budovy zanechá velkolepý dojem
Jako jediná stálá expozice je zatím otevřena Expozice minerálů, kde se změnily asi pouze jen vitríny, kameny předpokládám stárnutím příliš netrpí…
Vitríny dnes
Vitríny před rekonstrukcí
Na minerály by mohl člověk koukat celé dny, a čím víc jich vidí, tím větší zmatek v nich začne mít, protože zjistí, že mají jednotlivé druhy různé barvy a různé tvary, a že se v nich ve svém výsledku stejně nevyzná.
Azurit je většinou modrý
Pyromorfit si svou barvu příliš nedrží... ale připomíná krásné přírodní útvary živé přírody
Po minerálech jsme hledali zoologické sbírky, ale jak už víme, ty ještě otevřené nebyly, Národní muzeum je plánuje otevřít původně během roku 2020, tak se necháme překvapit. Nyní jsou sbírky vycpaných zvířat uloženy v depozitáři nové budovy Národního muzea. Ve staré budově lze zatím nahlédnout jen do sálu, kde se instaluje 23 metrů dlouhá kostra plejtváka myšoka. Další velký exponát je na jedné z dvoran už instalován.
Z návštěvy 2011...
Z výstav, které zde momentálně probíhají, mne zaujaly dvě.
Na výstavě Symboly jsou vystaveny veškeré symboly státnosti ČR až do daleké historie jako vlajky, erby, ale i bankovky. Ty vaše děti zaujmou určitě!
Na výstavě Sametová revoluce můžete svým dětem demonstrovat, jak to v Čechách vypadalo za komunismu, jaké byly časopisy, výrobky běžné spotřeby, televizní pořady nebo jak jsme chodili oblékaní.
Sympatická mně přišla pružnost Národního muzea, které zařadilo výstavku zajímavých a významných roušek…
Designové roušky a roušky opředené historií...
Nejkrásnější zážitek, který určitě stojí za to i pro pubertálního kluka, byl výhled z kopule na celou Prahu, která vám leží doslova u nohou…
...i puberťáka chvílemi zaujme :)
Praha jak na dlani
Národní muzeum je obklopeno magistrálami - pohled na Legerovou, Nové město a hlavně budovu DP Na bojišti :)
Sokolská vedoucí před hlavním vchodem, kolem Hlavního nádraží, Opery a Nové budovy Národního muzea, do níž vede pod Vinohradskou průchod (býválá budova Národního shromáždění)
No a poslední pěknou věcí, o které jsem nevěděla, a která mne potěšila, byl nově vzniklý tunel do sousední budovy nové budovy Národního muzea, kde probíhají multimediální expozice z české historie. Můžete se tudy pružně dostat až k metru, a to přes prosluněnou kavárničku, kde můžete zhodnotit své dojmy z muzea, což nám se se synem bohužel nestalo, protože zvítězil rychlý odchod domů! 🙂
Tuenel spojující starou a novou budovu Národního muzea
Nebýt všech milých průvodců v jednotlivých patrech, kteří nám ochotně radili, bychom asi vše tak dobře nenašli, možná ani neobjevili. Takže posílám velké díky za jejich milou a fundovanou angažovanost.
Lístky lze koupit i on-line a vyhnout se tak případným frontám. My se s frontou ale nesetkali.